Vlákniny v potravinách aneb sbohem otruby

Paleo dietologové i někteří další říkají, „vyhněte se pečivu, na světě je plno lepších zdrojů vlákniny“. Na toto téma vás tedy asi opět vyvedeme z vašich konvenčních vědomostí. Ačkoliv i konvenční vědomosti se v tomto ohledu pomalu ale jistě mění. Největší změny samozřejmě zaregistrujete opět především na školení v zahraničí. A co vám poví zahraniční konvenční dietolog (ten co stále ještě tvrdohlavě propaguje zrní)? „Je rozdíl mezi pečivem celozrnným a pečivem vícezrnným. Rozhodně dávejte přednost tomu vícezrnnému.“ Vyhněte se otrubám tomu v minulosti strašně propagovanému bohatému zdroji vlákniny… Co se děje? S vlákninou nic, s tou to je odjakživa stejné, jenom se nám opět tak trochu zamotala konvenční dietologie.

Vláknina je zdraví prospěšná a měla by být součástí zdravého jídelníčku. Na tom se nic nemění. Jenomže si vzpomeňte, co se propagovalo, jako její nejdůležitější zdroje. Otruby, celozrnné produkty. Opět existuje úplná hmota propagace potravinových doplňků, které vám dodají vlákninu, například psyllium a podobně. Jenomže tohle všechno má háček za 1. není vláknina jako vláknina a za 2. všeho moc škodí a s vlákninou to není jinak.

Existují dva druhy vlákniny, a to vláknina rozpustná a nerozpustná.

Rozpustná vláknina se nachází především v zelenině a ovoci, pak taky v ovesných vločkách a v luštěninách. V těle působí především v oblasti žaludku. Částečně se rozpouští, nabobtnává a vyplňuje žaludek větším objemem stravy. Tato strava se pak drží v žaludku déle, to znamená, že zpomaluje vyprazdňování žaludku. Strava, která zůstane v žaludku déle, může na jednu stranu poskytnout tělu více času na vstřebání některých živin, na druhou stranu existují minerály (vápník, zinek, železo atd.), jejichž vstřebávání je nadbytkem vlákniny a moc dlouhým čekáním v žaludku narušeno.

Nerozpustná vláknina se nachází především v otrubách, samozřejmě v celých zrnech ale i v semenech a ve slupkách ovoce. Trávicím traktem prochází neporušená, vytváří objem stolice a pomáhá peristaltice střev. To znamená, že pomáhá stolici rychleji opustit tělo. Jenomže moc rychlé zformování stolice a její opuštění těla opět zhoršuje vstřebání některých živin. Především minerály vápník hořčík, zinek a železo, dokonce i vitamíny rozpustné v tucích (A,D,E a K) a bílkoviny se prostě nestihnou vstřebat. Na vstřebání živin má také špatný vliv i nadýmání, které je tvořeno právě nadbytkem vlákniny ve spojitosti s některými druhy sacharidů, které se dostávají spolu s vlákninou až do střev.

Vláknina byla doporučována na dobré vyprazdňování. Na druhou stranu, jak ukázaly vědecké výzkumy, moc velký nadbytek vlákniny může na vyprazdňování působit i opačně. Konec konců vy, co jíte podle konvenčních doporučení hodně vlákniny a přesto máte problémy si dojít pravidelně na záchod, nepotřebujete k těmto vědomostem žádné výzkumy. Celozrnná strava nebo dokonce otruby, nejsou totiž žádným patentem na zdraví vašich střev. To co dělá prostředí vašich střev zdravým, jsou především střevní bakterie. Vyrovnaná a zdravá mikroflóra tlustého střeva, je to co u zdravého člověka částečně tvoří a správně formuje stolici.

Vláknina má mít i pozitivní účinek při diabetu. Skutečně bylo prokázáno, že lidé, kteří jedí dostatek syrové zeleniny, jsou proti cukrovce mnohem odolnější. Ti co cukrovku už mají, dokáží díky rozpustné vláknině svoji nemoc zmírnit. Přítomnost rozpustné vlákniny totiž sníží množství aktivně působících sacharidů. Je to způsobeno tím, že zpomaluje vyprazdňování žaludku. Zároveň je ale nutné zdůraznit, že zdravá a vyvážená strava má snížit celkové množství přijímaných sacharidů, nikoliv jejich vstřebávání pouze zpomalit. Opět je tedy důležité se zaměřit na správné potraviny a vynechat ty s vysokým množstvím sacharidů a některých dalších problémových látek.

Vláknina má mít pozitivní účinek při kardiovaskulárních onemocněních. Na toto téma existují různé výzkumy, které prokazují buď velmi slabý výsledek, nebo nejsou potvrzené, protože se vyskytly jiné okolnosti, které hrály v této otázce velkou roli. V 70. letech 20. století byli v jednom výzkumu pozorováni venkovsky žijící Afričané, jejichž strava obsahovala opravdu velké množství vlákniny a kteří prakticky na choroby srdce netrpí. Jenomže jejich další generace, žijí městským životem a jedí stravu s nízkým obsahem vlákniny a opět na nemoci srdce netrpí.

Vláknina má údajně snižovat riziko rakoviny tlustého střeva, podle toho co tvrdí konvenční dietologie. Ovšem studie, které se tímto tématem zabývaly, vůbec nezjistily nějakou skutečnou souvislost mezi vlákninou a snížením rizika rakoviny nebo zabráněním střevních polypů. Naopak, existují výzkumy o tom, že nadbytek především špatného druhu vlákniny (respektive vlákniny ze špatných zdrojů) může vznik rakoviny dokonce podpořit. Jiné výzkumy na toto téma, se tedy zaměřily na přesnější prozkoumání účinků obou druhů vlákniny a přišly na to, že v boji proti rakovině se může projevit přínosně účinek rozumného množství rozpustné vlákniny na rozdíl od nerozpustné. A to dokonce i ve spojitosti s rakovinou prostaty. Proto je velice důležité, se zaměřit na příjem vlákniny v podobě ovoce a zeleniny, které jsou doprovázeny často i množstvím antioxidantů, místo pojídání celých zrn a otrub, plných toxinů a kyseliny fytinové.

Ve spojitosti s otrubami a dalšími zdroji vlákniny obsahujícími i kyselinu fytinovou bylo dokonce prokázáno zhoršení osteoporózy především u žen. Přibližně 50% žen po přechodu trpí na řídnutí kostí, a co je horší, přibližně každá pátá z těchto žen na následky osteoporózy zemře. Řídnutí kostí se v současné době ale objevuje čím dál častěji i u mužů.

Některé indicie nasvědčují i tomu, že nabourání metabolismu vápníku z důvodu nevhodného zdroje vlákniny, může být pravděpodobně i jedním z faktorů ovlivňujícím Alzheimerovu chorobu nebo demenci.

Následky ze špatného zacházení s vlákninou se ale nevyhýbají ani dětem. V tomto ohledu hraje velkou roli i vegetariánství u kterého dochází k nadbytku vláknin. Celozrnná strava, spotřeba otrub, vegetariánství a s tím spojené tíhnutí ke spotřebě sóji a používání takových alternativních náhražek, jako je například sójové mléko, které je plné kyseliny fytinové, vede samozřejmě k silnému nedostatku některých minerálů. Nedostatek zinku vede ke špatnému vývoji nebo dokonce i poškození mozku. Nedostatek železa způsobuje anémii. S nedostatkem těchto dvou minerálů jsou spojené i nízká porodní hmotnost, pomalý růst, mentální retardace, mentální anorexie a deprese. S bezhlavým spotřebováváním vlákniny je u dívek spojováno dokonce i zpomalení růstu dělohy, a problémy s menstruací. Kdysi byla dost běžnou vadou u dětí i křivice. Zvýšená spotřeba masa, skutečného mléka a mléčných produktů, dokázala tento problém solidně potlačit. Jenomže křivice se díky zaměření na jednostrannou stravu zase vrací. Ve Velké Británii zaznamenali dokonce takový nárůst křivice i jiných problémů, že se tamní lékaři snaží prosadit, aby bylo vegetariánství posuzováno jako týrání dětí. Tyto problémy se samozřejmě ale netýkají pouze vegetariánů. A právě tyto hrozící následky jsou důvodem, proč někteří lékaři před vysokým užíváním vlákniny z celozrnných potravin a před užíváním vlákninových doplňků stravy varují především těhotné ženy. Vláknina totiž není pro zdraví organismu přímo nezbytná, naopak její nadbytek je prokazatelně nebezpečný.

Při spotřebě vlákniny je tedy velice důležitý výběr správných potravin. U některých surovin, je vysoký podíl vlákniny pozitivní. Pokud se s ní zachází správně a jejími zdroji jsou především nutričně bohaté a pro lidský zažívací trakt přirozené potraviny, které jsou součástí pestré stravy, je samozřejmě vše v nejlepším pořádku. V rozumném množství je vláknina zdraví prospěšná. Pokud je ale váš jídelníček zatížen nepestrou a nevyváženou stravou, zaměřenou na vysoký přísun vlákniny z celozrnných potravin nebo dokonce otrub či potravinových doplňků, pak je všechno jinak.

Sladidla pod lupou

Nejdřív si popišme 3 základní cukry:

Glukóza česky se jí říká hroznový cukr, občas se označuje i jako krevní cukr. Je to základní monosacharid, který se může podílet na složení jiných sacharidů takzvaných oligosacharidů (např. maltóza neboli sladový cukr, sacharóza, laktóza atd.) a polysacharidů (např. škroby a glykogen). Glukózu dokáže tělo spotřebovat buď jako okamžité palivo (má glykemický index 100), nebo ho uloží jako zásobu energie v podobě zmíněného glykogenu. Když jsou zásobníky játra nebo svaly glykogenem plné, nastává ukládání zásoby v podobě tělesných tuků, které může vézt až k obezitě. Pokud je v těle glukózy málo, není to žádná tragédie, protože si tělo dokáže vytvořit za ni náhradu samo. V rostlinách se glukóza nachází v podobě škrobů a je tvořena fotosyntézou.

Fruktóza někdy ovocný cukr je dalším monosacharidem. Bývá v různém poměru součástí směsi cukrů v ovoci a některé zelenině. Je obsažena ve sladkých bramborách, cibuli, kukuřici a v množství 38% i v medu. V těle se vstřebává až ve střevech a dále se zpracovává v játrech. Někteří lidé ovšem fruktózu špatně tráví a způsobuje jim to zažívací potíže od nadýmání až po průjmy. Sladit fruktózou je často doporučováno diabetikům, protože má vyšší sladivost a teoreticky ho diabetik nepotřebuje k oslazení tolik. Řada Dia výrobků fruktózu díky tomuto doporučení obsahuje. Nicméně praxe je od této teorie odlišná, protože právě fruktóza zvyšuje chuť k jídlu. A pak tu opět platí pravidlo, že ovoce a zelenina má být téměř jediným zdrojem cukrů, protože nadbytek fruktózy může vézt ke ztučněným játrům a k tvorbě kyseliny močové, zvyšuje LDL cholesterol a HDL snižuje (což je předpověď pro kardiovaskulární onemocnění). Také existují výzkumy, které tvrdí, že fruktóza nabourává metabolismus některých minerálů, což je ve spojitosti s nadýmáním zcela reálné. Někteří odborníci diabetikům doporučují naopak fruktóze se vyhýbat a dokonce i ovoce vybírat s nízkým obsahem fruktózy. Ovšem někdy to vychází tak, že ovoce s nižší fruktózou celkově obsahuje víc cukrů. Pokud to shrneme a uděláme rozumný závěr z těchto všech doporučení, pokud vás netrápí nadýmání, není důvod se ovoci hystericky vyhýbat. Ovoce je přirozená potravina a obsahuje často vlákninu a jiné prospěšné látky pomáhající tělu zacházet s ovocnými cukry. Nejíst ho na úkor zeleniny a vybírat si celkově méně sladké je všeobecné doporučení. Ale používat pravidelně fruktózu jako sladidlo, nebo konzumovat kukuřici atd., je něco navíc a zdá se to jako dost hloupý nápad.

Sacharóza je disacharid složený ze stejného poměru fruktózy a glukózy, takže tam kde je sacharóza je opět i určitý podíl fruktózy. Je známá pod názvy řepný cukr nebo stolní cukr. Je to vlastně ten nejpoužívanější cukr. Velice oblíbená surovina k jeho výrobě je cukrová řepa v některých krajinách cukrová třtina. Získává se jako hustá cukerná šťáva, která se následně krystalizuje a většinou i rafinuje. Výsledkem je bílý krystalový cukr s 96% sacharózy. Nerafinovaný hnědý cukr může obsahovat ještě malé množství některých minerálů, rafinováním se ale tyto látky téměř úplně zničí. Má střední glykemický index kolem 64. Bílá sacharóza je označována za nejškodlivější cukr. Při nadměrném užívání spojuje jakákoliv sacharóza nevýhody glukózy i fruktózy.

Z obilovin i jiných surovin se vyrábí sacharóza jako sirup často v poměru 45% glukózy a 55% fruktózy. Ve složeních výrobků se můžou vyskytovat i v podobě invertního sirupu.

Zlatý sirup je koncentrovaná šťáva z cukrové řepy. Obsahuje přibližně 70% sacharidů převážně sacharózy. Na rozdíl od krystalového cukru, není snahou při jeho výrobě dostat krystalky ale tekutou šťávu. Šťáva se filtruje a znovu zahřívá až do zhoustnutí.

Glukózový sirup se vyrábí z obilovin především z kukuřice občas z rýže, ale dá se vyrobit i z brambor. Zajímavé je, že sirup má na rozdíl od glukózy glykemický index 75, protože do něho výrobci často přidávají i fruktózu. Přidává se hlavně do výrobků s hladkou konzistencí.

Vysoko fruktózový sirup se označuje jako fruktózo- glukózový sirup. Vyrábí se z kukuřice, proto se mu někdy říká kukuřičný sirup. Je to ten klasický sirup - sladidlo s obsahem fruktózy vyšším než 50%. Který se získá při zpracování sacharózy tak, že se část glukózy přeměňuje speciálním výrobním procesem na fruktózu. Většinou se nachází v limonádách, ale sladí se s ním i jogurty a jiné podobné výrobky. Je mu přisuzovaná hlavní vina na obezitě a dalších závažných onemocněních. Díky vysokému obsahu fruktózy je jeho zdravotní škodlivost o něco vyšší než u klasické sacharózy.

Melasa zůstává jako zbytek po výrobě klasického cukru. Je to tmavá šťáva obsahující přibližně 60% cukru skládajícího se ze sacharózy a rafinózy (to je trisacharid, jejímž dílem jsou i glukóza s fruktózou, patří spolu s disacharidy mezi tzv. oligosacharidy). Na rozdíl od cukru má i nějaké výživové přednosti díky obsahu minerálů jako vápník, hořčík, draslík, fosfor, měď, zinek a železo.

Med (klasický včelí produkt zná každý) se skládá z 38% fruktózy, 31% glukózy a 1% sacharózy. Surový tzv. raw med má nízký glykemický index (30) a je bohatý na antioxidanty, vitamíny, minerály a různé další prospěšné látky. Po staletí se užívá jako přírodní medicína s antibakteriálními účinky. Až do doby než byl vynalezen klasický cukr (v 17. století), se používal ke slazení téměř výhradně. Většinou nedělá problémy ani těm, kteří špatně tráví fruktózu. Moderním zpracováním se jeho glykemický index zvýší až na hodně vysoký (75) a hodnota zdravých látek se degraduje, ale stále ještě zůstává na takové úrovni, aby se mohl považovat za lepší alternativu občasného slazení. Nicméně zneužití medu může zrovna tak vézt ke zdravotním následkům. Neměly by ho dostávat děti, které ještě nejedí pevnou stravu a díky tomu nemají vypěstovanou dostatečnou kyselost žaludečních šťáv. V medu se totiž můžou objevit z přírody některé substance, které kyselé žaludeční šťávy zničí, ale například kojencům můžou škodit. Také je velkým nešvarem namáčet miminkám dudlík do medu, protože se tím kazí rostoucí zoubky. Existují případy, kdy kvůli takové neuváženosti rodičů muselo dítě od malička nosit zubní protézu.

Javorový sirup obsahuje až 87% (někdy i víc) sacharidů, převážnou část 78% zaujímá sacharóza, volné fruktózy moc neobsahuje. Jeho glykemický index 54 stále zůstává v rozmezí které je považované za nízké. Jako míza se těží na jaře z javoru cukrového někdy i javoru černého, následně se vaří, dokud nezhoustne. Je to tradiční kanadské sladidlo, které vyráběli už severoameričtí indiáni. Oni mízu vařili a karamelizovali na ohni až do obsahu přibližně 60% cukru. V dnešní době se javorový sirup i rafinuje a většinou je podstatně sladší. Zrovna tak jako med obsahuje surový sirup množství vitamínů a minerálů dokonce mangan a zinek. Při moderním zpracování se jeho hodnota opět degraduje.

Sirup z agáve se vyrábí odpařováním šťávy podle tvrzení výrobců z agáve, a přišel do módy právě na základě doporučení nízkého glykemického indexu. Často je velice doporučován diabetikům. Prodává se především v obchodech se zdravou výživou, kde si můžete na etiketách přečíst, jaké je to zdravé a tradiční mexické sladidlo. Ale bohužel není. Agáve sice používají Středoameričani na plno různých věcí, od stavění přístřeší až po výrobu džusu, ale samotný sirup je zcela moderním výrobkem z přelomu 20. a 21. století. Přírodní sirup má glykemický index 15 -27, protože je jeho nejhlavnější substancí fruktóza (přibližně 75%). Sice má nízký glykemický index, ale díky vysokému obsahu fruktózy to vypadá, že jeho popularita je celkem nezasloužená. Kdo umí anglicky, může si trošku počíst na této stránce. Paradoxem je to, že ho často vyhledávají lidé, kteří se chtějí ze zdravotních důvodů vyhnout konvenčně slazeným výrobkům a vydávají za něj nemalé peníze. Ti co si přečtou článek pod uvedeným odkazem, zjistí i to, že se nevyrábí z mízy agáve, ale ze škrobu z kořenových hlíz rostlin podobných obřím ananasům.

Sirup z jakonu je vyráběný ze šťávy z kořenových hlíz vzácné rostliny rostoucí vysoko v peruánských Andách. Někdy se nazývá jako jikama nebo yucama či mexické brambory. Při pěstování této rostliny nejsou údajně potřeba pesticidy, protože obsahuje vlastní obranné mechanismy. Nicméně sirup z hlíz obsahuje 50% takzvaných fruktooligosacharidů někdy nazývaných jako oligofruktóza. Trávící enzymy ji nedokáží rozložit, proto nezvedá krevní cukr. Ve střevech působí jako probiotikum vytvářející výživu pro laktobacily a bifidobakterie. Vstřebatelného cukru obsahuje přibližně 20-25%. Na rozdíl od sirupu z agáve se zdá být sirup z jakonu zdravější alternativou slazení. Podle některých studií dokonce pomáhá vstřebávat vápník. Výhody fruktooligosacharidů využívali už léta v Japonsku (tedy dokud se tam nestaly jakési zvláštní vládní změny).

Kokosový cukr přichází do módy jako sladidlo v západních zemích. Zanedlouho bude možná k dostání i u nás. Vyrábí se ze šťávy květů různých palem, proto se mu někdy říká palmový cukr, nebo také palmový med. Pochází především z jižních částí Asie a z Karibiku. Jeho hlavní složkou je sacharóza, glykemický index má 35, ale celkové množství sacharidů má až 88%. Chuť nemá sice tak sladkou, zato jemně karamelovou. Je nutričně velice zajímavý, obsahuje dost některých minerálů, například draslík, fosfor, hořčík i chlorid a síru. Obsahuje několik vitamínů skupiny B a dokonce i vitamín C. Pravděpodobně byl známý už v době antiky.

Stévie je jednoznačně přírodní top sladidlo. Už jsme o této paraguayské rostlině psali v jiném článku. Na rozdíl od palmového cukru vyniká extrémní sladivostí, přitom hladinu krevního cukru vůbec nezvyšuje. Nesladí totiž standardními látkami jako ostatní výše uvedená sladidla. A na rozdíl od drahého sirupu z jakonu nepochází z žádné vzácné rostliny a není nutné žádné problémové zpracování. Stévii si můžete pěstovat i doma, jednoduše usušit a rozmělnit na prášek v hmoždíři. Takhle upravenou stévii jednoznačně doporučujeme. Sice se dá koupit jako náhradní sladidlo v tabletkách, ale tam už jsou jen její sladící látky pospojované různými přídatnými látkami. Rostlina má plno zdravotně pozitivních účinků, odvádí z těla zbytky radioaktivního záření. Je tepelně stabilní, takže vhodná i pro pečení.

Stévie nám teď zastínila úplně celý článek. Asi je jasné, že časté používání běžných sladidel není zrovna to nejlepší. Nicméně pokud se budete rozhodovat o tom, které sladké je lepší (platí i pro ovoce), je dobré se rozhodovat podle následujícího návodu. Prioritní je celkový obsah vstřebatelného cukru, takže ten posuzujte jako první. Další vliv na vaše rozhodnutí může mít výživová hodnota, tedy obsah prospěšných látek a teprve až potom hraje roli i obsah fruktózy.

Proč se vyhýbat obilovinám « Primal Health

« Mikulov Bio Kavárna, káva a spánek Farmářské Tržiště v Praze »

Proč se vyhýbat obilovinám

Na světe existuje asi 200.000 jedlých rostlin, ale k jídlu se používá dnes méně než 0,1%, neboli méně než 300 druhů. Asi 17 druhů rostlin dodává 90% jídla pro lidstvo, na čemž mají obiloviny daleko největší podíl. 75% světové produkce zrní je dnes soustředěno ve třech obilovinách: pšenici, kukuřici a rýži. [1]

Ale tak to vždycky nebylo – většinu času lidské existence na této planetě, lidé zřídka, jestli vůbec, jedli obiloviny. Kromě posledních 10.000 let následujících po zemědělské revoluci, lidé existovali jako lovci-sběrači, kteří nejedli obiloviny od té doby co se před 1,7 miliony let objevil Homo erectus. I když se anatomicky moderni lidé (Homo sapiens) objevili v Africe už před více než 90.000 lety, lidé před dobou mezolitu (asi před 15.000 lety) zřídka jedli nebo vůbec nejedli obiloviny, stejně jako ostatní primáti.

Naše genetické ustrojení je z 99,99 % stejné jako u pravěkého člověka. Naše dieta byla rozmanitá, založená na zvěři, rybách, hmyzu, ořechách, bobulích, zelenině, ovoci – to znamená proteiny, tuky a komplexní sacharidy – ne ty jednoduché, jako jsou dnes v mnoha potravinách založených na obilí a cukru.

Výsledkem změny ke stravě založené na obilovinách jsou dva problémy:

Přecitlivělost k obilninám

Špatná správa hladiny cukru v krvi

Nevyvinuli jsme schopnost strávit tato jídla. Ne každý je přecitlivělý na obiloviny, ale mnoho lidí je, a nevědí o tom. Někteří experti se domnívají, že až 60% lidí s bilou pletí a až 40% lidí barevných nesnáší lepek. Lepek je molekula proteinu, která se nalézá nejen v pšenici, ale také v žitu a v ječmeni. Přesněji řečeno, lepek je obecné jméno prolaminů, což je proteinová frakce, která se nalézá v obilovinách. Prolaminy, které jsou často škodlivé, zahrnují gliadin (v pšenici), sekalin (v žitě) a hordein (v ječmeni). [2]

Lze tvrdit, že podle toho jak se lidský trávící systém vyvinul, nejsme vůbec uzpůsobeni ke konzumaci obilovin. Ale nezávisle na tomto faktu, obiloviny se staly základní potravinou v jídelníčku mnoha lidí. Dnešní problém je v tom, že jíme vysoce zpracované obiloviny a jíme jich hodně. Mnoho lidí shledalo, že když vyeliminují pšenici a ostatní obiloviny ze svých jídelníčků, nebo aspoň sníží jejich spotřebu, že se cítí lépe. [2]

Konzumace obilovin a jiných zpracovaných sacharidů způsobuje prudké zvýšení hladiny glukózy v krvi. Příliš mnoho glukózy je pro tělo jedovaté a tak naše slinivka břišní kompenzuje nadměrnou hladinu glukózy v krvi uvolněním nadměrného množství inzulínu. Inzulín je hormon, který je v těle velmi užitečný, dodává živiny do svalů, jater a tukových buněk k uskladnění, ale při nadměrném množství inzulínu uvolněného do krve, glukóza je odstraněna tak rychle, že to může způsobit nedostatek cukru v krvi, což vede k psychické a fyzické letargii (mozek používá 20+% glukózy v těle jako své palivo) a také k silnému nutkání k rychlé náhradě energie v podobě více jídel s vysokým obsahem sacharidů. [3]

Tělo dávalo přednost tuku jako zdroji energie po miliony let. Nadměrné množství inzulínu v krvi zabraňuje uvolňování uskladněného tělesného tuku za účelem získání energie. Glukagon, který působí opačně než inzulín, ubírá sacharidy, proteiny a tuky z tělesných skladů (svalů, jater, tukových buněk) a dodává je do krve jako energetický zdroj. Ale je-li hladina inzulínu v krvi vysoká, naše hladina glukagonu je nízká – a tedy nemáme v krvi dost energetických zdrojů a náš mozek nám zavelí, abychom snědli něco sladkého a získali energii rychle. [3]

Je to prostě tak jednoduché – nemůžete snížit množství tuku v těle na dietě, která stimuluje nadměrné množství inzulínu. Jednoduché sacharidy stimulují nadměrnou produkci inzulínu.

Když produkujeme příliš mnoho inzulínu, časem se pokazí několik věcí. Svaly a jaterní buňky nejsou schopny uskladňovat hodně glykogenu (uskladněná forma glukózy), takže když máte hodně glukózy v krvi, mění se na triglyceridy v játrech a ty jsou poslané do tukových buněk k uskladnění. A navíc, vysoká hladina inzulínu signalizuje tukovým buňkám, aby tuky podržely a neuvolňovaly je jako energetický zdroj. A tak přibýváme na váze.[3]

Kromě toho, neustálé přetěžování inzulínového systému vede během let k nerovnováze a výsledkem je cukrovka typu 2, obezita, srdeční a oběhové nemoci a rakoviny spojované s dietou.

Chvíli zapřemýšlejte o rostoucí epidemii cukrovky. Několik informací Světové zdravotnické organizace. [4]

Na světě má cukrovku více než 220 milionů lidí.

V roce 2005 asi 1,1 milionu lidí na cukrovku zemřelo.

Skoro polovina úmrtí na cukrovku připadá na lidi pod 70 let; 55% úmrtí na cukrovku připadá na ženy.

Světová zdravotnická organizace předpovídá, že úmrtí na cukrovku se zdvojnásobí mezi 2005 a 2030.

Zdravá dieta, pravidelná fyzická aktivita a udržování normální tělesné váhy mohou zabránit cukrovce, nebo odložit její počátek.

Cukrovka dospělých byla přejmenována na cukrovku typu 2, protože ji teď dostávají i děti.

Až budete příště v supermarketu, podívejte se na všechny ty produkty vyrobené z obilovin a cukru. Kdybyste tyto potraviny odstranili a také další brakové potraviny, které se vyrábějí z pasterizovaného mléka, tak by v obchodě těch výrobků moc nezůstalo!

Když budete jíst rozmanitou čerstvou stravu (a raději organickou) jako maso, vajíčka, tuky, ryby, ořechy, bobule, zeleninu, ovoce a nebudete vynechávat jídla, nezvedne se vám hladina inzulínu a snížíte tím možnost stát se jen dalším číslem v cukrovkářské statistice. Jezte původní stravu!

Pojídání obilovin a cereálií není cesta ke zdraví. Konzumace původní stravy založené na vašem metabolickém typu nemusí být těžké, časově náročné, nebo drahé. Myslíte-li si, že jste přecitlivělí na obiloviny, nebo máte závislost na sacharidech/cukrech, spojte se s námi a požádejte o pomoc k překonání těchto těžkostí.

1. Cereal Grains: Humanity’s Double-Edged Sword by Loren Cordain, Colorado State University, USA

2. CHEK Points – Why Wheat and Gluten-Free by Paul Chek, C.H.E.K Institute

3. The Primal Blueprint by Mark Sisson. ISBN 978-0-9822077-0-3

4. World Health Organization, Diabetes Fact Sheet #312. November 2009

June 19th, 2010 Témata: Jídlo

Mail (will not be published) (required)

You can use these HTML tags

Novinky Mikulov Bio Kavárna, káva a spánek

Proč se vyhýbat obilovinám

Farmářské Tržiště v Praze

Zdravé svačiny pro děti

Petice proti geneticky modifikovaným plodinám v EU.

Kolik vody by měl člověk každý den vypít?

Zůstaňte s námi Kontaktujte nás

Copyright © 2010 Primal Health - AVšechna práva vyhrazenaPowered by WordPress & the Atahualpa Theme by BytesForAll. Discuss on our WP Forum